home  |  mx bazar  |  fotoreporty  |  archiv METEORIT CUP
aktuality  |   z domova  |   ze světa  |  

Meteorit Cup 2020: Výsledky po 3. odjetém závodě ve Smrku!

Pozvánka do Smrku! Jedeme už 20.9.2020!

Výsledky druhého odjetého závodu v Dolních Heřmanicích!

Další kolo Meteorit Cupu se jede již tuto sobotu!

Nedělní závod Meteorit Cupu je ZRUŠEN!

Meteorit Cup 2020: Výsledky po 1. odjetém závodě v Pacově!

Osička Group Meteorit O´Neal Cup 2020 zahájil sezónu v Pacově!

1. Meteorit Cup odstartuje již tuto sobotu!

Meteorit Cup odstartuje koncem června! Těšíte se?

Meteorit Cup 2020 - Vyjde nám datum prvního letošního závodu?

Meteorit Cup stále čeká na start sezóny!

Meteorit Cup 2020 - Závod v Gbelech zrušen!

Kalendář Meteorit Cupu 2020!


Meteorit Cup - Report ze slavnostního vyhlášení!

Informace k vyhlášení Meteorit Cupu 2019!

Registrace čísel již od pátku 13.12.2019!!!

REGISTRACE do seriálu Meteorit Cup 2020

Meteorit Cup 2019 - Důležité informace nejen ke slavnostnímu vyhlášení!!!

Formulář žádosti o licence 2020

Meteorit Cup 2019 – KONEČNÉ VÝSLEDKY PO DESÍTI ODJETÝCH ZÁVODECH




Průkopnice a průkopníci ženského motokrosu v ČR aneb jak to vlastně všechno začalo?


Kamarádi motokrosaři, dříve než se poprvé ve Gbelech rozburácejí motory vašich mechanických miláčků, pojďme se společně podívat do ne příliš vzdálené minulosti Motosport HT Group Meteorit cupu, který za léta své existence prošel zákonitě určitým vývojem. V organizaci se střídaly různé tváře, měnily se tratě, kategorie i systém jízd, seriál měl podporů různých sponzorů ale jedno se za celá ta léta nezměnilo. Od počátku stála pořadatelsky za vším děním rodina Malých a díky nim můžeme letos jet již celou dvanáctou sezonu. Jak ale název článku napovídá, nebudeme se bavit o seriálu jako takovém, ale pojďme se společně blíže podívat na jeden unikát, které v republice nemá obdoby a tím je myšleno Mezinárodní mistrovství ČR motokrosu žen ČAM. Jak a kdy vlastně vznikl historicky první seriál a mistrovství ČR dámského motokrosu v našich končinách?



Byť je motokros zatím stále převážně mužský, tvrdý sport, MX divoženky se samozřejmě proháněly na motocyklech snad odnepaměti, jen je pravda, že díky nedostatku archivních materiálů určitě spoustu jezdkyň „zapomenul sám čas“. Při pátrání jsem tak na ženu za řídítky narazil až ve snímku „Rok má šest dní“ z roku 1976, kde však herečka ztvárnila jen chvilkovou vedlejší roli a tak o jejím sportovním výkonu můžeme jen polemizovat, zvláště, když při detailním pohledu jde vidět v „akčních“ záběrech mužská postava s parukou. :-)

Nejspíše tak až Ina Uksová je první známou reálnou ženou, jež jezdila terénní závody na území Čech. Nyní nejspíše paní prý pochází z matičky měst, Prahy a svého času proháněla v 80. letech soupeře v krajském přeboru. Bližší výsledky se mi však nepodařily dohledat a dle všeho známého tak byla až Iva Malá, Pavlova dcera „první ženou“ v novodobé historii samostatné České republiky, která regulérně závodila. A jak jí to šlo?



Iva Malá
Pavel Malý, který se věnuje motokrosu celý život, jednou svou sedmiletou dceru posadil na „Babetu“ a vlastně v naší branži asi zcela normální, rodičovská intuice mu řekla: „v tý holce něco je!“. Po prvních krůčcích postoupili dále a hned následující rok jí tatínek k narozeninám pořídil „Moto Morini“ a začali trénovat. To se psal rok 93 a sotva se otrkali s Morinou, za tři týdny už jeli na závody do Rakouska, přičemž samozřejmě objezdili snad i všechny tratě v ČR. Zkrátka šlapali do toho opravdu z ostra a aby také ne, když Iva jako jediná dívka závodila mezi kluky a pravidelně je porážela. V paměti Malých se zachovalo, že to tehdy tatínci nesli velmi těžce, že jim synky porazila mladá slečna!



V roce 1994 vzniklo mistrovství ČR dětského motokrosu ČAM-IMBA a Iva zde hned obsadila celkové 3. místo. V následujícím roce už rovnou udělala titul na padesátce s velkými koly a protože nebyl mezistupeň, další rok povýšila rovnou na 85ccm. Netřeba říkat, že už to bylo v nabité konkurenci těžší ale po pár letech sžívání se s „velkou motorkou a řazením“ Iva opět excelovala, když v roce 2000 udělala další titul a to Mistrině 85 ccm ČAM. Pak už to byla palba a ve zkratce nastiňme: v roce 2001 si zkusili čistý sport na tratích jako Sosnová, Vysoké Mýto, Písek...Mluvím samozřejmě o supermotu a i zde v prvním roce udělala Iva titul Mistryně republiky a v témže roce i MX Junior 85ccm AČR. Po celou dobu byly samozřejmě i vzestupy a pády ale malá Malá prostě chtěla jezdit a tatínek pro to dělal první, poslední. Na podzim 2001 pořídili stopětadvacítku, opět posbírali stále v mužské konkurenci různá vítězství, v roce 2005 došlo ke změně značky na Kawasaki, ta bohužel nevydržela a tak si již dvacetiletá závodnice osvojila otcovu YZ-F 250, bohužel však nejela všechny závody a tak skončila v kategorii Junior „až“ na 10. pozici z 69.zúčastněných.






Jelikož už začaly jezdit tak 3-4 dívky a stále to bylo v kombinaci s kluky, pořadatel Meteorit cupu, Pavel Malý nachystal pro sezonu 2006 novinku v podobě Dívčího poháru, jak se tenkrát MČR ČAM říkávalo. V témže roce však Iva otěhotněla s dalším motokrosařem, a jelikož čekali MX přírůstek, z ambicí po prvním titulu v ČR nezbylo nic.

Postupem času se množství závodnic na roštu zvyšovalo a tak od roku 2009 začaly dívky v Meteoritu jezdit svou samostatnou rozjížďku, odděleně od kluků a bodovaly se zvlášť i divoženky jedoucí na dvoutaktech. V průběhu let se vědomí o MMČR žen ČAM při Meteoritu rozkřiklo a dokonce i za hranice a tak k nám začaly jezdit závodnice ze Slovenska, Polska, Rakouska a dalších zemí a také díky tomu jsme také dosáhli rekordu, kdy se zúčastnilo 32 žen a dívek. Na tento popud si i AČR vzpomnělo, že po světě nechodí jen osoby s pindíkem a začali v roce 2012 pořádat konkurenční MMČR AČR, jehož současnou tváří je Erich Pour.





V roce 2013 si Iva, již Berounová musela udělat radost a trochu popustit páru svému závodnickému pnutí, které v ní po celou dobu mateřství narůstalo a tak se vrátila na tratě. Nejprve na KTM 350 SX-F a poté na RMZ 250. Že se to nezapomíná a když to v člověku je, je návrat rychlý dokázala po sezoně 3. místem v celkovém hodnocení z 27 závodnic. Bujaré oslavy tohoto úspěchu se možná trochu zvrhly a tak rok 2014 opět Iva vynechala, protože již nosila dalšího malého Berouna, ještě v lůně se již určitě těšícího na PW50. Co tedy bude za pár let? Nechme se překvapit ale dal bych ruku do ohně za to, že Ivu nevidíme na tratích naposled.




No a jaké byly počátky dalších našich největších a nejlepších motokrosařek? Níže přikládám příběhy a fotky každé z nich, abyste si i Vy ostatní mohli udělat obrázek o tom, že krásu ale i strasti motokrosu si dokáží užít i křehké dívky.



Jana Bártová
Snad nejznámější závodnicí byla svého času Jana Bártová.



Na motorce jsem začala jezdit, když my bylo asi 9. Taťka jezdil krajský přebor a tak jsem měla k motorkám velmi blízko. Bylo to v době, kdy se v česku jezdil slavný JimBeam supercross cup, rok 99, když ještě závodil Kuchta, Ronnie Grosskopf, Micky Monti, mlaďoši jako Franta Brumla, Kadleček, Kučírek, Bartoš, Formánek. Jezdila jsem na „prdlavce“, která se startovala šňůrou. Až jsem začala motorku ničit, rozhodovali jsme se co dál. Taťka sem mě zeptal, jestli budu jezdit já nebo on. Volila jsem sebe. Koupili jsme Kawasaki 65cm, fialovou. První rok jsem se vozila na chvostu startovního pole. Ve startovním poli bylo všeho všudy asi 5 holek. Nejstarší Iva Berounová (Malá) byla můj vzor. Dále jezdily holky Kloubkovy (Andrea a Silva). No a v neposlední řadě taky Jana Antošová. S tou jsem jezdila ve stejné kategorii. Jezdily jsme s klukama, a možná proto jsme se i na velkých motorkách nebály jezdit mezi chlapama. Nikdy nám nic nedarovali, což je dobře. Ve startovním poli jsem se pravidelně potkávala se Špičákem, Sukupem, Smolou, Šimkem a dalšími dnešními rychlíky. V té době dostávali i častokrát na prdel. Na to se vzpomíná velmi pěkně. Motorky jsem měla Kawasaki 65, 85 malá i velká kola. 125 jsem už přesedlala na KTM, 144 též KTM. Čtyřtakt se mi líbila Kawa, a to taky byla moje poslední. Jeden čas jsem skákala FMX, s Kuchtou, malým Pilníkem a začínajícím Podmolem. Po těžkém pádu, kdy jsem si prorazila čelo, rozdrtila lícní kosti, zlomila nos a 12bederní obratel, jsem toho nechala. Vrátila jsem se zpět k mx a vyrazila do světa. Na mistrovství světa a německý pohár. Tyto závody mi daly strašně moc. Od nebodovaných příček jsem se prokousala až k top 10.






Nejtěžší okamžiky byly určitě úrazy a pokažená technika v závodě. Párkrát se mi stalo, že jsem v závodě jela na předních pozicích a zadřela se mi motorka. Co je to ale v porovnání s tím, když vám doktoři říkají všechna rizika operace páteře…nevzpomínám na to ráda. Další velmi silný ale nepříjemný zážitek bylo vaření se ve vlastním těle na mistrovství světa. Bylo neskutečné vedro a pálily mě i nohy v botách. Sotva jsem dojela do cíle, pak jsem to asi 2 hodiny rozcházela. Hned jsem si šla koupit bílé kalhoty, ale zbytečně. Přes noc se přehnaly 3 bouřky, takže si to dokážete představit.



Nejvíce jsem si oddechla když jsem se po každé operaci vzbudila a vše bylo, jak má být. Sice mě někdy bylo o pár součástek víc, ale to k tomu patří. Samozřejmě jsem měla neskutečnou radost z posledního Mistrovství světa v italském Fermu 2010. Krásná skákavá náročná trať. Sedla mi jak prdel na hrnec. V kvalifikaci se mi nepodařilo zajet kolo, až na poslední, a to mi pokazila Steffi Laier, která jela jak s hnojem na poslední dvoják, který já jsem tahala až z paty. Ona udělala vrk vrk a byla tam, já ne. Do depa jsem dojela neskutečně naštvaná, protože mi bylo jasné, že z toho žádný super výsledek nebude. Taťka došel s vážným výrazem a zeptal se mě „kolikátá si myslíš že jsi?“ Asi 20 jsem řekla. Hmmm….7. WTF!! Až na tomto závodě jsem poznala, jak je důležité zajet přední místo v kvaldě. Přineslo mi to 10. a 6. flek v závodě. A tím jsem zakončila svou kariéru. Raději jsem závodila v zahraničí nez u nás. Přinášelo to své ovoce, lepší výsledky, psychiku a porovnání s konkurencí. V Německá jsem se potkala s Luckou Simonovou.






Další rok 2011 jsem chtěla ještě propojit downhill s motocrossem, ale nedalo se. Už jsem se na motorku 3 roky pořádně nedostala. Když je ale nějaký závod poblíž, a nejsem na závodech, dojedu se moc ráda podívat. Vždy jsem se snažila jet na 110%, i když to mnohokrát nevyšlo nebo nešlo. Ale bez svých rodičů bych a v posledních letech i Brumlům bych to nemohla provozovat.





Lucie Simonová
Když jsme zmínili, pojďme se podívat i na její cestu k vavřínům.






V roce 98 brácha dostal k vánocům KAWASAKI 85 ccm z roku 89. Na jaře jsem se svezla a už mu jí nevrátila.

Vyzkoušeli jsme pár závodů a na příští sezonu koupili už novější moto Kawasaki. Než jsem v létě roku 2011 skončila ,protože jsem v září šla na školu tak jsem jezdila na Suzuce. Na jaře roku 2003 táta dostal k narozeninám endurovou 450 Yamahu a nemusím říkat, že na ní nejezdil sám. V létě už jsme razili na hoby závody které pořádal p. Janeček. Tento seriál jsem objížděla do roku 2006. Už rok jsem měla vlastní, ostrou Yamahu 450 se kterou jsem v roce 2007 zavítala na Moravu, na MMČR žen ČAM při Meteorit cupu a do Německa na Ladies cup kde jsem přišla do kontaktu i s jinýma holkama co jezděj na motorkách. Tento rok jsem taky přesedlala na menší 250 a hned jsem si na ní zlomila klíční kost. Další sezonu jsem jela závody Meteoru a opět Ladies cup v Německu.

V roce 2009 se Jana Bártová zranila a já díky tomu vyhrála MMČR ČAM Meteorit a to byl zatím můj největší úspěch. Další sezonu jsem se hned v dubnu na závodech v Německu zranila pro změnu já a nejela jsem celou sezonu. Všechny tyto závody od roku 2007 po Moravě a Německu semnou absolvoval můj brácha Petr a kamarád Kuba, za což oběma patří dík.



V roce 2011 byl pro mě největší zážitek můj první závod MS v Šenkvicích.

Rok 2012 nezačal zrovna nejlíp celý rok jsme pořád řešili něco s motorkou ale nakonec se ukázal jako jeden z nejdůležitějších v celé mé závodnické kariéře .Na podzim jsem dostala od Petra Hromka nabídku jezdit za HT Group racing team. A ještě jsem získala titul Mistra ČR od AČR.

Od roku 2013 spoustu změn nová motorka KTM, nový způsob tréninku, nový tým, trenér, mechanik... Z hobby jezdce se stal profík :)

Sezona nebyla špatná ale kvůli zranění jsem nezískala titul a ani jsem nemohla objet celý seriál MS.



A rok 2014 mě mrzí nejvíc a ještě hodně dlouho bude. Prioritou bylo MS a před odjezdem do Holandska jsem si zranila koleno a musela vynechat dva závody MS. Šance zajet kvalitní výsledek v celkovém pořadí byla fuč a ani Titul mistryně ČR a vyhrané všechny závody smutek neutišily.

Jsem ale ráda že jsem měla možnost cestovat do zahraničí a závodit na světových tratích. Třeba takový noční závod v Qataru byl zážitek opravdu na celý život.

Mrzí mě jen že když jsem dostala nabídku jezdit za HT, že jsem nebyla o deset led mladší :)



Jana Antošová
Ve výčtu špičkových jezdkyň rozhodně nesmí chybět ani známá.



S motokrosem jsem začala díky mému taťkovi, který je nadšený motokrosový veterán a ještě teď závodí na ČZ 519. Moje první motorka, na které jsem se učila jezdit v 8 letech byl zmenšený Pionýr. První motokrosovou motorku jsem měla v roce 1998 a to KAWASAKI 60. To už jsme začali trénovat na motokrosové trati v Karlíně a v Nížkovicích, kde jsem měla za vesnicí menší trať na trénování. První můj motokrosový závod byl v Rakousku v roce 1999, kde jsem jako holka byla jediná. Později se k nám přidala Jana Bártová, takže jsem na závodech v Rakousku už nebyla jako holka sama.



Rok 2002 byl pro mě smolný, přešla jsem na silnější motorku osmdesátku a hned na začátku sezony jsem si zlomila ruku v lokti. Špatně mně to srostlo a ruku jsem nemohla narovnat. Díky tomuto zranění jsem čtyři roky nejezdila, tím pádem přeskočila kubaturu 80. V roce 2006 jsem začala znovu jezdit a to na KTM 125, protože v Meteor cupu byla nová kategorie Dámský pohár. Když tak nad tím přemýšlím, kdyby tato kategorie nebyla asi bych se už k motokrosu po těch 4 letech nevrátila. Musela jsem se do toho pořádně obout, protože Jana Bártová už byla hodně daleko přede mnou. Nestačilo jen trénovat na motorce, musela jsem dodržovat životosprávu, chodit do posilovny, jezdit na kole. Díky tomu jsem se dostala na nynější váhu 48 kg, což pro motokros není zrovna ideální.



V roce 2010 jsem už viděla výsledky, dříve mně ubývaly síly ke konci rozjížďky a byla jsem ráda, že už vidím šachovnici na praporku. Teď jsem nebyla vůbec vyčerpaná , síly jsem měla na rozdávání a motokros mě začal bavit ještě víc. Proto jsem v roce 2010, 2011 a 2012 zvítězila v Dámském poháru a byla jsem mistryní ČR. S finanční pomocí sponzorů , které mi sehnal Tomáš Hrdinka jsem absolvovala v letech 2011 a 2012 i některé závody na MS v motokrose žen.

Nejtěžší období v mém motokrosovém životě bylo, když v roce 2012 jsem přešla do nového teamu a pro společné neshody jsem opět po čase odešla. Bylo to v době, kdy taťka onemocněl, prodělal několik operací a po nemocnicích strávil celý rok. Bylo to hodně těžké období, hlavně psychicky jsem na tom byla špatně. Na závodění nebylo ani pomyšlení, neměl se mnou kdo jezdit na závody, připravit mně motorku. I po finanční stránce se to nedalo zvládnout . Nerada na toto období vzpomínám.



V roce 2014 jsem jela za tým KRTZ a absolvovala po dlouhé době pár závodů. I když jsem toho moc nenatrénovala pořád jsem stačila jezdit na špici. Byla jsem překvapená, že na MM ČR v Ledči nad Sázavou jsem stačila první závodnici Lucii Simonové a dojela druhá. Ale nebylo to ono, bez tréninku jsem si nebyla tak jistá. Dělala jsem chyby a dřívější síla byla taky pryč .Jela jsem prostě nadoraz, a to není daleko k nějakému karambolu. Proto jsem už v polovině roku 2014 začala znovu od začátku trénovat, dodržovat životosprávu, posilovat, běhat. Hodně jsem jezdila na kole , skoro denně 20 až 40 km. Teď už můžu říci, že motorku ovládám zase já a ne motorka mě.



V letošním roce jsem dostala nabídku jet za tým ADOS /BUKSA KTM team spolu s Terezou Hallovou. Jsem ráda, že si mě vybrali a udělám maximum proto, abych je nezklamala . Jen doufám, že letošní sezona už bude OK a hlavně pádů, aby bylo co nejméně.



Barbora Laňková
A poslední dívkou v pořadí tohoto článku, na jejíž medailonek se nyní podíváme je vždy usměvavá Barbora Laňková.



Motorkama žiju od mala, hlavně díky taťkovi (ten sice nikdy závodně nejezdil, ale dřív dělal mechanika strejdovi, který se motokrosu aktivně věnoval), takže když mi byly 4 roky (1996) taťka mi postavil minibika s motorem z babety, no a od tý doby v tom lítám a motorky jsou můj život.

Po čase, když m i byl už minibike malý mi táta předělal pionýra na “krosku“ . Přímo k motokrosu jsem se ale dostala až v 11 letech (2002), když jsme koupili Suzuki RM 85
První závod jsem jela v Božicích (Ward Cup), z 11 osmdesátek jsem tenkrát skončila na 7. místě, motokros mě strašně nadchl a od té doby jsem už závodit nepřestala (když nepočítám pauzy kvůli zranění) . Celkově jsem v seriálu Ward Cup (2002) skončila na 11. místě ze 42 bodovaných (kat.85ccm)



V dalším roce přišla změna značky a pořídili jsme novou Yamahu YZ 85, s ní byl největší úspěch v roce 2004, kdy jsem jela nově vzniklý seriál závodů – Meteor Cup a hned jsem tenkrát skončila mezi klukama celkově na 2. místě.

Čas šel opět dál a na podzim 2005 jsme koupili KTM SX 125
Od roku 2006 se pravidelně zúčastňuji MMČR žen ČAM při Meteorit Cupu a v letech 2006 a 2007 jsem skončila v tomto poháru na 2. místě.

Rok 2008 pro mě byl jeden z nejúspěšnějších – přestoupila jsem na Kawasaki KXF 250, podařilo se mi celkově zvítězit v Dámském poháru a pravidelně jsem se zúčastňovala i Mistrovství Rakouska dívek, kde jsem také celkově zvítězila. Uznávám, že závodění v Rakousku je pro mě asi i do teď ten nejhezčí zážitek – skvělé tratě, skvělí lidi, suprová atmosféra, hymna na stupních vítězů...



Rok 2009 je pro mě taky docela důležitý, protože jsem si poprvé vyzkoušela jaké to je startovat na Mistrovství světa žen můj první “mistrovský“ závod jsem jela v bulharském Sevlievu, i přesto, že jsem nebodovala, je to také jeden z mých největších zážitků…

V roce 2010 se mi docela dařilo – na Meteor Cupu jsem celkově vedla, bohužel pak přišel závod v Přerově, kde jsem si zlomila levý kotník (BenJi: pamatuji, že to tenkrát poslala z té špice až dolů na placku :-) a o první místo jsem tak přišla 3 závody před koncem sezony – je to pro mě jeden z nejhorších zážitků, pořádně to bolelo a léčila jsem se téměř celou zimu.

V roce 2011 jsem poprvé bodovala na MS ve Slovensku (6-5) a Slovinsku(7-7), získala jsem dohromady 25 bodů a celkově jsem skončila na 20. místě



Rok 2013 pro mě byl asi nejtěžší… v MČR ČAM Meteor Cupu jsem celkově vedla, na MČR dívek (AČR) jsem byla celkově na 2. průběžném místě a navíc mě čekalo MS žen v Pacově, kam jsem se moc těšila…. Bohužel týden před závody v Pacově jsem si při tréninku ve Vranově zlomila stehenní kost, následoval převoz (spíš přelet :D) do Bohunic, kde mě hned operovali a tím pro mě sezona skončila. Naštěstí operace proběhla v pořádku a po rekonvalescenci jsem se mohla vrátit na motorku. Tuhle sezonu jsem také po dlouhé době vyměnila Kawasaki za Suzuki.

Rok 2014 – návrat po zranění a docela se dařilo – Dámský pohár ČAM na Meteoru jsem vyhrála a na AČR dívek jsem skončila na 2.místě

Určitě chci touto cestou poděkovat hlavně celé mé rodině, kteří mě od mala maximálně podporují a bez nich by to prostě nešlo, díky vám… Dále také panu Komárkovi za cenné rady, Jendovi Nevědělovi za pomoc na závodech a Action racing teamu Velké Meziříčí za podporu.








Tak co, borci krosáci, ještě si říkáte, že jste drsní a dáváte do toho opravdu vše? Myslím, že my všichni musíme upřímně před děvčaty smeknout a byť jsem zpovídal jen ty nejrychlejší, každá, co někdy stojí za roštem, ať už první, či poslední, má nějaký takový podobný příběh. Nezbývá tedy, než jim popřát hlavně pevné zdraví, hodně zdaru a ať je motokros, zážitky, napětí, adrenalin, fyzička a další krásné aspekty neopouští i nadále.


Text: Jiří „BenJi“ Benáček a Radka Malá
Osobní texty a archivní snímky: Pavel Malý, Jana Bártová, Jana Antošová, Lucie Simonová, Barbora Laňková
Zdroje: internet, brožury Český Motokros 2001-2008




5952
Dnes je: 22. 9. 2020
Bannery:




Anketa:

TOPlist

Redakce:

Michaela Somerliková
Kontakt:
tel.: +420 737 365 709
michaela@gtmotocross.cz


Provozovatel:

Ivana Drlíková | GTSTORE.cz
Hotel Hukvaldy 24
73946 | okr. Frýdek-Místek
Czech Republic
IČ: 05966281
Kontakt:
Aleš Drlík
tel.: +420 777 699 907
info@gtmotocross.cz


Ceník inzerce:

KLIKNĚTE ZDE

Nápověda:

KLIKNĚTE ZDE

Partneři:













Bannery: